Několik poznámek k článku Václava Dvořáka v časopisu Týden (35/2014)
V názorové rubrice posledního vydání časopisu Týden odpovídá režisér Václav Dvořák na otázku, zda souhlasí s vydávání majetku církvím. Jelikož se mnohé argumenty, které Dvořák uvádí, objevují ve veřejné diskusi často, rozhodli jsme se některé z nich komentovat.
Václav Dvořák: „Církev, obecně se tím myslí samozřejmě římská sekta – církev katolická, k tomuto majetku neměla vlastnická práva. Tento majetek pouze užívala.“
Komentář: Podle zákona o majetkovém vyrovnání (č. 428/2012 Sb.) se vrací pouze ty věci, které církve skutečně vlastnily. U každé položky to musí být prokázáno.
Přinejmenším od Obecného zákoníku občanského z roku 1811 je vlastnické právo církví (jednotlivých církevních subjektů) nepochybné. Církevní subjekty byly zapsány v pozemkových knihách jako vlastníci.
Církevní majetek pak byl zahrnut do všech pozemkových reforem, zatímco státní majetek byl z pozemkových reforem vyloučen. Stát dále platil za vyvlastněné pozemky církvím náhradu stejně jako jiným vlastníkům. Komunistický režim vlastnictví církví také uznával: Na církevní majetek byly vydávány rozhodnutí o vyvlastnění, s církevními subjekty byly uzavírány kupní a darovací smlouvy.
Právní řád ČR v několika zákonech výslovně uznává vlastnické právo církví a náboženských společností před rokem 1948. Ústavní soud opakovaně potvrdil historické vlastnictví církevních subjektů.
V roce 2008 byly sněmovní komisi k majetkovému narovnání předloženy odborné posudky tří právnických fakult (Praha, Brno, Plzeň) a posudek Ústavu státu a práva, v žádném z nich nebylo vlastnictví církevních subjektů popřeno.
Přijmutí teorie, že církve a náboženské společnosti nikdy svůj majetek nevlastnily a jde o majetek státu, by znamenal přetržení staletých právních poměrů. Takový závěr by byl z mezinárodního hlediska raritou a měl by dopad na reputaci České republiky v Evropě a ve světě.
Václav Dvořák: „V letech 1948 a 1949 byly církvi vyplaceny největší náhrady za majetek, který jí byl odebrán“.
Komentář: V současnoti může být církvím vydán pouze ten majetek, za nějž nebyla vyplacena finanční náhrada. To je podmínka daná zákonem č. 428/2012 Sb.
Během uskutečňování tzv. revize první pozemkové reformy (zákon schválen v roce 1947, realizován až po 25. únoru 1948) bylo stanoveno, že za zabraný majetek má být původním vlastníkům vyplacena finanční náhrada. Komunisté však zákon již nerespektovali a protiprávně konfiskovali majetek bez náhrady.
Při šetření v Národním archivu nebyly dohledány žádné doklady o tom, že by stát vyplatil náhrady za pozemky vyvlastněné při revizi první pozemkové reformy. Naopak u první pozemkové reformy prováděné za 1. republiky takové doklady v Národním archivu nalezeny byly.
Václav Dvořák: „Například ve Francii na začátku 20. století se tak stalo (tj. církvím byl odebrán majetek – pozn. red.) bez jakékoliv náhrady. Odebrání majetku katolické církvi není žádný bolševický výmysl, ale opatření každé společnosti, která to s demokracií myslí vážně“.
Komentář: Pokud jde o demokratickou společnost, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod říká: „Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu“.
Francie pak určitě není „každá společnost“.
(zpracováno s využitím materiálů Ministerstva kultury ČR)